Perspektivy na levici – zpráva z otevřeného sjezdu ČSSD

Diskuze k tématu Perspektivy na levici se přímo zaměřila na onen podzemní tok, který stále směřoval naše předchozí debaty a sice úpadek sociálně demokratických stran napříč Evropou. Volba hostů se ukázala nadobyčejně šťastnou, dalo se čekat, že velké téma a přítomnost filosofa Jana Černého v debatním panelu stočí sjezd do oblasti čisté teorie a stane se tak pro některé příznivce socdem řekněme obtížněji přístupným. Nicméně situaci zachránil, návodně přiléhavou zprávou o dobré praxi Josef Bernard. Pokusím se zde vypíchnout pár myšlnek, jež by se snad mohly ukázat instrumentální v překonání tohoto neblahého směřování.

Každá avantgarda zavádí své změny jako cestu ke kořenům svého hnutí, ať se jedná o sochaře znovu promýšlející egyptskou plastiku nebo performery jež se snaží navázat na Diogéna. A pokud současný modus operandi vede k shnilým plodům rostoucího nacionalismu, rozkladu liberální demokracie a historickému úpadku demokracie sociální, i socdem musí přinést novou praxi!

Jan Černý se tak vrátil k prvním krůčkům levice na politické scéně, jakožto hnutí, které si dávalo za cíl změnit společenské uspořádání tak aby bylo dosaženo nového společnosti příznivé pro dělníky, rolníky, ženy i osvč. Levice takto začala jako antisystémový proud, který nejprve chtěl stávající řád postupně přeměnit do světa ekonomicky demokratických městysů a pozdějí využít vnitřních rozporů kapitalismu k jeho slavnému překonání. Jedno bylo tehdy jasné, současný řád světa úspěch levice nepřežije.

Nový úspěch čeká soc.dem. v ilegalitě, když i anarchisti dnes vstupují do smluvních vztahů se státem? No to potěš koště.“ Ano i ne. Socdem, od svých prvních úspěchů, nikoliv levice vůbec, byla legitimní stranou podílející se na parlamentní praxi, ovšem narozdíl od současnosti ani v době svého nějvětšího mocenského rozmachu neopouštěla anti-systémovou pozici. Kapitalismus pro ní byl historickou etapou, na jejímž překonání usilovně pracovala. Vezměme si například jen 90% strop progresivní daně v tradičně konzervativní Británii, daň z celkového vlastnictví v mitterandovské Francii nebo program na postupnou demokratizaci podniků ve švédsku skrze odbory. Sociální demokraciie tak i když byla u kormidla směřovala ke změně sociálního uspořádání, jež ji vyneslo do vlády. Oproti blaristickému obratu v 90.letech se jí tak svojí radikalitou dařilo sbírat protisystémový elektorát, jehož sílu směřovala do další demokratiace společnosti. Místo sociální demokracie se od jejího vzniku na konci 19. st. nenachází ani vně ani uvnitř establishmentu.

Toto může znít jako projekt, pro který ČSSD zkrátka už nemá kádry, nicméně Josef Bernard ukázal, že i z pozice středového sociálního demokrata je možno konkrétně zacílenou kritikou fungování současné politické a ekonomické praxe na úrovni regionů dosáhnout právě oné systémové i nesystémové pozice. Vlastně by „jen“ stačilo mít na zřeteli veřejný zájem a důslednost dobrého hospodáře, což ukázal, když si nechal vypracovat analýzy nákladů dopravních podniků se kterými měl kraj smlouvy a porovnal je s nasmlouvanými cenami. Následně se mu vyjednáním nových smluv podařilo ušetřit bez nadsázky stovky milionů do krajského rozpočtu. Je tak na snadě, že radikální je dnes i pozice dobrého hospodáře, který zkrátka odmítá pokoutně privatizovat veřejnou kasu. Jakkoliv to může znít naivně, optimisticky prostor pro sociálně demokratickou politku u nás stále je, stačí jen chtít, leda že by už nebyli sociální demokrati.

Nakonec drobná poznámka Jana Černého k liberální demokracii. Bylo by naivní podlehnout představě, že liberální demokracie je něco víc než historický proces, pouze současníkům se jeví jako stabilní věc s fixními atributy. Narozdíl od konzervativců sociální demokraté nemusí tuhnout hrůzou nad její dekompozicí, neboť jak bylo i výše naznačeno, nikdy pro ně nebyla koncem dějin, ale fází demokratizace společnosti. Vždyť liberální zastupitelská demokraciie zde byla již v dobách, kdy volili jen bohatí muži. Nejde o to ji zachránit a vrátit se do zmraženého času divokých devádesátek, před všelidovou volbou prezidenta nebo nedej bože do první republiky, nýbrž posunout o krok dál k sociální demokracii, i kdyby to zatím mělo být jen přijetím Pirátských návrhů.

To však neznamená, že se ČSSD má omezit na roli aktéra a tvůrce veřejných politik. Před levicí leží její poslání nositele politické síly v procesu emancipace práce a lidí pracujících, či naopak prekarizací práce lidí vyloučených. A v praktickém i ideovém určování budoucnosti práce, ekonomického uspořádání světa i politických práv neprivilegovaných.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *